Havelské posvícení

Dneska bylo v Kouřimském skanzenu. Je to jedna z největších akcí v roce. Bylo tu stánků požehnaně a počasí přálo, tudíž bylo našlápnuto.
Pravda je, že co se vyměnilo vedení, v chalupách už to není ono. Dříve byla v každé chalupě jedna až dvě "babky", které pohovořily o dřívějších zvycích, které se vázaly k danému období atd., pekly se tu různé dobroty, v každé chalupě byla nějaká ta výtvarnice, která přímo na místě tvořila. Fungoval sklípek, v jedné chalupě bývala paní, co prodávala drobné keramické věci, pohledy, kalendáře atd.

Dneska tedy výklad v chalupách žádný, v jedné prý pekly koláče ale po obědě už žádné nebyly a v té, co vidíte na obrázku pekly zase řepánky. Ale stály tam dvě dobově oblečené ženy u stolu s tácem, ale nikdo neřekl ani slovo, natož aby nabídl.... No ne, že bychom byli toho tak lační, máme napečeno, ale přišlo mi to takové studené nebo jak to nazvat.
Ale stánky byly úžasné, keramiky, šperky, dekorace, proutí....
Tradičně jsme si tedy dali TRDELNÍK

A tady je můj úlovek.

 

Pan Rak

Včera mě naše Šárka upozornila na pořad, ve kterém účinkoval kytarový virtuoz Štěpán Rak
Ne, že by jsme o něm dříve nevěděli, ale více se zajímáme od té doby, co Šárku učil na střední nakladatelské škole jeho syn Matěj.

Už je to tedy nějaký pátek.... Škola tehdy pořádala pravidelné akce ve své literární kavárně "Obratník" a Šárka tam s panem Matějem vystupovali. Šlo jim to báječně. Bez nacvičování. Pamatuji si, jak si k nám ke stolu Matěj přisedl a jen tak potichu si to trošku přehrával a pak pravil: "Šárko, prostě zpívej, já se chytím" :o) Zvládli to bravurně a na závěr se k nim přidali všichni profi účinkující a svorně improvizovali, bylo to báječné.

Lidé ČTĚTE!

Kupte si čtvrteční REFLEX
Doufám, že se pobavíte stejně jako já.


A k tomu trochu hezké hudby....

Říjen

Co mě potěšilo

Tak tehle pohled jsem dostala ve čtvrtek. A potěšil mě opravdu moc a moc. Je od úžasné ženské,divadelní herečky Ziny Blahušové, která je momentálně v Číně. Viděla jsem jí jedenkrát a to loni v létě. Odlétala do Pekingu za svou dcerou a slíbila, že mi pošle pohled. Přišel asi za 3 měsíce, promáčený, pomuchlaný a zabalený do folie. Kdyby tam nebyl čitelný název Pekingu, nevěděla bych ani odkud se vzal.
A ejhle, nečekán a nezván, je tady druhý kousek do sbírky.