Zobrazují se příspěvky se štítkemRougon. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRougon. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 2. ledna 2017

Vánoce a Nový rok doma ikdyž na cestách


Ač jsme nakonec trávili vánoční svátky doma, na provensálské tradice ani na naše krásné české se nedostalo. Provensálec do poslední chvíle věřil, a celé dny opakoval aby to bylo nadmíru jasné, že na Štědrý den se bude koupat v moři. Já do poslední chvíle neměla tušení kam nás konec roku zavane, ale bylo mi tak nějak jasné, že to vysněná plánovaná Kuba ani záložní Vietnam nebude. Na povalování se na pláži nás neužije a na lítání po zeměkouli, pohory na nohách a batoh na zádech, stále chybí kondice... Devatenáctého se přání zaoceánské cesty definitivně rozplynulo jak pára nad hrncem a s ním i prosincové řáchání se v moři.


Den před Štědrým dnem přistáváme na chalupě ve Verdonských horách a jen co naházíme pár polínek do krbu, vydáváme se na projížďku kaňonem. V domě je 7°C a venku nás šimrá na nose ledové sluníčko. Plán je objet celý kaňon, ale jen co se vyšplháme klikatými serpentýnami do výšky 1300 metrů nad mořem, stezka po horských hřebenech končí. Silničku pokrývá ledovka a naše auto se nebezbečně smýká na vyhlídkových belvederech. Na radosti nám to neubírá, podívaná je to parádní! 

Dole zurčí smaragdový Verdon, Alpské vršky pod sněhem a vlevo na skále naše vesnička Rougon ♡


Prolítnout se Verdonem můžete tady :-)


Po návratu domů chystáme poctivou horkou čokošku s čepicí šlehačky, já zdobím netradičně o den dřív stromeček ve váze a Provensálec hodlá vyzkoušet novou jílovou formu na kouglof co jsem si přivezla z vánočních trhů v Alsasku. Příprava kynutého těsta, hnětení a pečení zabere šest hodin a tak zakrojíme kouglof až na Štědrý den k snídani, namísto vánočky. Je to úžasně nadýchaná brioška.

Neplánované Vánoce co dům dal: stromeček ve džbáku krášlí slámové ozdoby, Alsaský kouglof v podání Provensálce, ručně vyšívaný stoletý ubrus po Provensálské babičce a sošky Provensálského dědečka doplňují improvizovanou vánoční scenérii :-)




Ke štědrovečerní večeři nemáme ani tradiční ústřice, ani kapříka a už vůbec ne vánoční cukroví nebo "poleno" po francouzsku, ale copak na tom záleží? Kouzlo opravdových Vánoc je jinde ♡ Ač staročeské vánoční tradice miluji, tak jako ty staroprovensálské (o těch jsem psala zde), tak přípravy nehrotím když program nevychází a už vůbec se nehroutím, že není vše jak by mělo být a že dárky pod stromečkem nepřetékají. Konzumní Vánoce mě nechávají zcela chladnou. Jediné co o letošních Vánocích lituji je, že je netrávíme s rodinou... A co přinesl Ježíšek pod stromeček nám? Lepší zdraví a šanci na další společný život bok po boku, a to je nejcenější ♡♡♡ 



V horách zůstáváme i na Štěpána, i když tady není ani živáčka, pečeme kaštany na ohni, uždibujeme Alsaský perník, po večerech upíjíme archivní lahvinky ze sklípku, v krbu praskají polínka, obloha nad Verdonem je černočerná a září na ní tisíce hvězd, Chatbichou nám spokojeně vrní u nohou a všude je poklid. 



Že by klidu na nás až moc? Na druhý den sváteční si sedíme ráno u krbu, pijeme horkou čokošku, přikusujeme nadýchaný kouglof a Provensálec si povzdechne "dal bych si boquerones a chobotničky a sušenou tresku a ...". Já na to zasněne "a zákusek od Hofmanna a chleba od Baluard a ...". Dlouze se na sebe podíváme a bez jediného slova začneme lítat v pyžamech po baráku. Za hodinu sedíme v autě směr jih a moře přes zasněžené Pyreneje. I se stromečkem :-D





Jen co dorazíme do Gaudího města, odškrtáváme ze seznamu barcelonských chutí a přání jak diví! Za jediné dopoledne stíháme chleba od Baluard, sušené ovoce, ořechy a suroviny na horkou čokošku od Casa Perris, croissant s mascarpone a vánoční zákusky od Hofmanna, výběrovou kávu od El Magnifico. Dojít na trh Santa Catarina pro ryby a plody moře a ráno snídani u mě doma na terásce s výhledem na moře ♡






Barcelona hlásí azuro, sladkých 17°C a pět dnů v katalánském městě bude ve znamení gurmánství, objevování nových hospůdek kam chodí pouze místní, procházek po městě, vysedávání v kavárničkách na pláži a vánočního nicnedělání.



La Cova Fumada je krčma 4. kategorie, ale denně praská ve švech a na pár stolků se stojí hodinová fronta. Jídelní lístek neexistuje, ceny jsou neznámé a nejlepší způsob jak si objednat je kouknout se na plotnu kde vaří 80-ti letá Maria spolu se syny rybáři to co za kuropění vylovili. My to vzali komplet : chobotnici, kalamáry, tresku, koblížky se slanou treskou, "bombas", artyčoky a houby ♡



Na tenké, lehounké a krásně křupavé churros se vyplatí vystát půlhodinovou frontu u Granja M. Viader

Nejen jídlem živ je člověk. Casa Batlló potěší i ty, kteří Gaudímu umění neholdují. Ač dům je z venku opulentní, uvnitř je barevně střídmý a ladí do tónů moře. Interiéry jsou architektonicky důmyslně provedené, do posledního detailu propracované a nadčasově funkční. Klika od dvěří vám padne do dlaně jakoby ji truhlář vyrobil pro vás, pod okny jsou umístěny nastavitelné dřevěné průtahy k regulaci větrání, zábradlí se vlní jako mořské vlny... I po několika hodinách či opětovné návštěvě je stále co objevovat!

Gaudího Casa Battló nikdy neomrzí! Obzvlášť teď o Vánocích kdy uvnitř sněží a atmosfára je ještě magičtější!

Při toulkách Barcelonou jsem konečně stihla zajít i do vlajkového obchodu vyhlášených Panama Jack, které se šijí ručně ve Španělsku z vysoce kvalitní kůže. Tyhle boty byly vytvořené pro cestování po všech koutech světa a to je přesně něco pro mne. Jedny teď netrpělivě čekají až znovu hodíme batoh na ramena a vydáme se křížem krážem za dobrodružstvím :-)  



Barcelonu opouštíme těsně před Silvestrem. Místo nás budou slavit příchod Nového roku naši hosté z Paříže, kdy celé město je v ulicích, nedaleko plaça d´Espanya se odehrávají bouřlivé slavnosti, ohňostroje a světelná show fontány Magica. Tradičně je třeba spolykat 12 hroznů při odpočítávání před půlnocí a zapít španělským šampaňským Cava. A aby si Katalánci naklonili štěstěnu i v novém roce, na Silvestrovké slavnosti nevychází bez červeného spodního prádla ;-)


Náš Silvestr byl méně bouřlivý. Vzali jsme to od moře k moři ... k nám do Sanary :-) Bývalé rybářské městečko zdobily tisíce světélek a přístav se s přicházejícím večerem zrcadlil v moři. Před odjezdem z Barcelony jsme do foroty vykoupili trh a na slavnostní večeři konečně došlo na ústřice, tygří krevety, břitky a kalamáry. S lahvinkou bílého archivního, kterou jsme vláčeli z hor do Španěl a zpět do Provence to bylo to pravé silvestrovské. I bez ohňostroje :-)




Po procházce městečkem v noční záři se vracíme ohřát domů do Bandolu. Novoroční dezert nepekla Anýzovka ani Provensálec, ale dodal místní cukrář od fontány - Patisserie de la Fotaine. Vybrali jsme Lucifera :-) V příručkách francouzské cukrařiny ho nehledejte. A jasně že nechyběl stromeček! Komu se nelení, tomu se zelení ... stromeček 3x za Vánoce :-D    




Jak na Nový rok, tak po celý rok? Nebylo by špatné! Budí nás sluníčko co se dere přes naše pomerančovníky obsypané ovocem do ložnice. Kávu mi nese Provensálec do postele. Až se rozkoukám a pokochám citrusovou zahrádkou, jdu připravovat "ztracený chleba" pain perdu k snídani. Venku je krásně, obloha blankytná a teploměr opět vystoupal na 16°C. Kdo by odolal dlouhé procházce po pobřeží až do západu slunce?

  


Věřím že jste si užili vánoční a novoroční svátky podle vašich představ a volný čas strávili s těmi co jsou vašemu srdci nejbližší.

Do nového roku 2017 vám přejeme s Provensálcem moře zdraví a plnou náruč lásky ♡ To je nejvíc ♡

A přání se pak plní sama ;-)



_____________

© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

neděle 24. srpna 2014

Vůně provensálského koření a levandule

Z New Yorku jsem si odskočila na pár dní na chalupu do Verdonského kaňonu. Hektické, hlučné, věčně tepoucí velkoměsto jsem vyměnila za provensálský vidiek, klid a pohodu pod staletou lípou. Nožky jsem měla z Manhattanu a Brooklynu značně ušoupané, ale ani to mi nezabránilo vydat se na pochoďák do Verdonských hor. Do čarokrásné přírody kde úžasně voní provensálské koření a kvete divoká levandule 



Kopcovitá krajina, skalnaté masivy staletími tvarované a tyrkysově zelená voda kaňonu nabízí pohled, který se vám nikdy neomrzí. Když si k tomu představíte teplem se tetelící vzduch, sluníčko které se vám opírá do ramenou, divokou levanduli, tymián a saturejku, které se mísí s houštím garrigue a odkud se k vám line omamná vůně, jste v ráji  









Bez provensálských bylinek si nejde představit Provence a spolu s česnekem a olivovým olejem tvoří základ provensálské kuchyně. Ty pěstované zaplavují trhy pronikavou vůní, bohužel stále častěji ani lístkem provensálské sluníčko neviděly, neboť jsou dovážené z Polska či Bulharska :-/ Bylinky divoce rostoucí ve středozemské lesostepi jsou v obchodech k nenalezení. O to jsou vzácnější, chuťově výraznější a plné vonné silice. Snítko horské saturejky se přidává do některých kozích a ovčích sýrů a také při vaření luštěnin. Tymián a bobkový list dochucují ratatouille, dušené a grilované maso a dohromady tvoří bouquet garni. Z divoké levandule se destiluje levandulová esence s medicinálními účinky, vyrábí přírodní kosmetika a najde využití i v kuchyni. Vše je vymazlené sluncem, provoněné a v BIO kvalitě.   

Co je k mání a co ruce Anýzovky nasbíraly ve výšce 1500 metrů na verdonských kopcích?


* Tymián *
- používá se k masu, do sýrů, do mletého masa, ke zvěřině, do salátů, do luštěninových pokrmů, k nakládání okurek a rajčat, do omáček, k zelenině, k přípravě ryb... a je nezbytnou součástí bouquet garni
- působí protizánětlivě a antioxidačně, podporuje uvolňování látek, které ucpávají dýchací cesty. je proto vhodný při léčbě zánětu dýchacích cest, jako jsou bronchitida, kašel, nachlazení 

- může být také použit ke zmírnění zažívacích problémů jako je nadýmání, poruchy trávení



* Horská saturejka *
- díky výrazné chuti může nahradit pepř, v Provence se jí lidově říká oslí pepř
- hodí se k masitým pokrmům, do sekané, do nádivek
- obzvlášť vhodná je do luštěninových jídel v jejichž kombinaci předchází nadýmání


* Divoká levandule *

- pravá lékařská levandule Lavandula angustifolia
- má uklidnující, antidepresivní, antiseptické vlastnosti, působí proti křečím a pro relaxaci svalů, regeneruje externě pokožku při popálení, ranách, bodnutí hmyzem, reguluje nespavost, silné analgetikum
- vhodná k výrobě kosmetických přípravků (relaxační olej, pleťová voda...) a pro vaření (bylinný nálev, do dezertů a zavařenin...) 
  

* Bobkový list *
- z velkého vavřínu, který máme v sadu na chalupě ve výšce 1050 metrů, čerstvě trhaný, také v BIO kvalitě
- podporuje trávení a chuť k jídlu, používá se při dušení a pečení masa, zvěřiny, při dušení zeleniny, do polévek a smetanových omáček, nakládání zeleniny, okurek, hub, konzervaci masa, do směsí koření, k přípravě marinád a do terin... a je nezbytnou součástí bouquet garni
- nejlepší je ho použít čerstvý ale můžete ho v kuchyni zavěsit, nechat usušit a trhat lístky podle potřeby 



* Bouquet garni *
- je kytička bylinek bez které se v Provence neobejdete a používá se téměř do všeho: do vývarů, polévek, ratatouille, k dušeným masům, k rybám, do omáček...
- skládá se z bobkového listu a snítek tymiánu, svázaných provázkem ještě čerstvé  
- před použitím můžete doplnit o čerstvý list řapíkatého celeru a zelený list pórku 



* * * * *


Kdyby se i vám zachtělo divokých provensálských bylinek a pravé levandule, stačí si přát :-) A když si budete přát do pondělního večera (25.8.), tak je přihodím do kufru a pošlu extra čerstvé za české poštovné ;-)

Bylinky jsou celé, na větvičkách, nedrhnuté, tak jak se v Provence používájí. Zachovávají si tak plné aroma. Před použitím stačí lehce promnout v dlaních nad hrncem, přihodit do jídla a před podáváním holou větévku vyndat. Pouze levandule je ručně, šetrně obraná ze stébel. 

5 ks bouquet garni 49 Kč 
sáček bylinek (tymián, saturejka či bobkový list) 99 Kč
sáček pravé levandule 149 Kč


* * * * *

Krásnou voňavou neděli!

_____________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád, Adriana Lafeta (17)



pondělí 14. dubna 2014

Jedna jarní z Rougonu

... a nebo dvě-tři :-) Verdonský kaňon můžu fotit od rána do večera, v jakémkoliv počasí i ročním období a nikdy mě to neomrzí! Tak jako výhledu z naší chalupy se nenabažím ღ 

Ráno u kávy se z terasy kochám výhledem na horskou vesničku Rougon a zřícený hrad na skále.


Když se procházím zahradou, naskytne se mi výhled na Rougon z jiného úhlu v záplavě květů z našeho ovocného sadu.  


Odpoledne sedám na zápráží, v ruce mě hřeje hrnek s kávou, u nohou mi voní divoký tymián a oči se kochají Verdonským údolím.  



Jak plyne čas, obrazy jsou stále stejné a přeci pokaždé jiné... 

O víkendu byla obloha fotograficky dramatická ;-) Jaro v plném proudu, květy kam se podíváš, radosti až po okraj!  








I naši Chatbichou sluníčko vytáhlo na verandu a pro jednou se nechala vyfotit :-)


Doufám, že i váš víkend byl slunný a plný pohody.
Přeju vám fajn týden!


______________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


úterý 5. listopadu 2013

Instantanément #3


Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu 



Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.



A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 



V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  



Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)




Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)



Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 



Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)



* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)


____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád







Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...